Naše další cesta nás vede do distriktu Kábre, kde působí se svými projekty také česká organizace Namasté Nepál. Cesta z Káthmándú trvá asi 6 hodin. Čekáme na autobus v malém městečku poblíž Káthmándú. Jelikož kolem oběda je zrovna v celém Nepálu pauza na čaj, čekáme skutečně dlouho. Ale nevadí nám to. V Nepálu se učíme být trpělivé, většinou není nic podle našeho plánu. Když se konečně v zatáčce objeví náš autobus zjišťujeme, že to asi nebude úplně jednoduché dostat se do Kilpu, místa našeho určení. Autobus je totiž plný k prasknutí, jediné volné místo je na střeše. Po krátkém přemlouvání přesvědčujeme mladíka z autobusu, že jsme schopné cestu zvládnout i na střeše a s našimi obrovskými batohy se soukáme nahoru. Naši spolucestující ze střechy na nás zírají a se smíchem nám uvolňují místa pro batohy. Sedáme si a dobrodružná jízda začíná. Cesty v Nepálu jsou opravdu v otřesném stavu. Hází to s námi sem a tam, přidržujeme se, čeho můžeme, občas všichni sebe navzájem. Je to ale sranda. Během jízdy přistupuje na střechu stále více a více lidí, už se nemůžeme ani hnout, na klín mi starší pán posadí malé děvčátko a sám se drží zuby nehty staré pneumatiky. Z jedné strany silnice skála a na druhé sráz, občas mám i strach. Řidič je naštěstí zkušený, což jde nejlépe vidět, když se musí vyhnout proti jedoucímu vozidlu. Silnice je velmi úzká a proto vždy nastává couvání a popojíždění, řidič má hlavu z okýnka, na druhé straně autobusu všichni sledují sráz a pomocí pískání a bouchání do kapoty signalizují, jak daleko je ještě možne popojet. Takhle cestujeme dobré 3 hodiny. Na střeše autobusu se člověk opravdu nenudí a ještě k tomu je zde nádherný výhled do všech světových stran. Ve chvíli, kdy se pod námi objevuje průzračně čistá řeka, jsme rozhodnuté udělat si na takovém krásném místě zastávku a osvěžit se, potom, co na nás pražilo celý den slunce. Vystupujeme v městečku u řeky. V každém obchůdku se prodávají sušené a nebo smažené ryby a my ochutnáváme. Po každodenním pojídání rýže je ryba skutečně změna. A že je výborná! Po občerstvení konečně sestupujeme dolů k řece. Voda je sluncem prohřátá a my si užíváme plavání. Zatím jsme měly možnost se koupat pouze v potoce pod vodopády a sami musíte uznat, že tady o plavání nemůže být řeč. Během chvíle jsme rozhodnuté, že na tomhle krásném místě zůstaneme do dalšího dne. Kousek za vesnicí nacházíme malý chrám, od kterého je krásný výhled na řeku. Místo kde spát tedy máme. Pozorujeme rybáře, jak k večeru rozhazují sítě a v duchu si přejeme projet se na jejich loďce, která je vydlabaná z kmene stromu. Naše přání se nám během pár minut plní. Rybáři jsou milí chlapíci a za bonbón nám ukazují krásy místa, kde budeme spát, z řeky. Výhled na chrám a rozkvetlé, pro nás exotické, stromy je opravdu působivý. Ačkoliv z dálky vypadá ovládaní takové lodďky jako věc velmi jednoduchá, z blízka je vidět, že to taková sranda opravdu není. Je třeba dokonale znát řeku, která se mi zdá se svými proudy nevyzpytatelná. Naštěstí rybář je evidentně hodně zkušený a tak se zcela přirozeně a bez problémů plavíme. Krásný zážitek. Po připlutí ke břehu zpozorujeme na břehu starého muže, který kope v písčité půdě jednu díru za druhou a očividně něco hledá. Zvědavost nám nedá a tak jdeme zjistit, copak to starý muž dělá. Po pár minutách posunkové řeči zjišťujeme, že hledá kořínky přesličky, na kterých se někdy objevují bobulky, které po požití lečí močové kameny. Pomáháme tedy hledat také. Za necelou hodinku máme plnou dlaň. Loučíme se, dědulka odchází a my se pomalu chystáme uložit ke spánku. Další z krásných dnů zde je za námi. Hvězdy osvětlují řeku a její okolí, kolem je ticho a my usínáme ve spacácích v těsné blízkosti chrámu a těšíme se, co nás čeká v Kilpu.