Aukce k podpore studentskych stazi Caritas - VOSs

galerii WAGr (www.wagr.cz)

6 tydnu v Kathmandu

Káthmandské údolí, které výhledem z kopců připomíná spíše vyhaslý kráter sopky, je ohraničeno vysokými vrcholky hor, které se jako strážci tyčí do výšin. Toto údolí se skládá ze tří velice strarých měst – Bhaktapur, Lalitpur a Káthmandú. Díky stále vzrůstající populaci se tyto města stávají jedním. Jen Bhaktapur je stále oddělen políčky plnými obilí, či luštěnin. I na těchto políčkách ovšem vzniká spousta nových domů. Lalitpur a Káthmandú jsou od sebe odděleny klikatící se řekou Bagmati. Pro Hinduisty je to řeka posvátná, pramenící v horách nad Káthmandú. Protéká napříč městem, a poté toto údolí opouští mířící si to do Terají.Když přecházíme most, přes tuto řeku, cítíme silný zápach. Všechna kanalizace tohoto velikého údolí totiž ústí do řeky, stejně jako odpadky, kterých je řeka i břehy kolem plny. Jen krávy, které se na březích či ostrůvcích z odpadků v řece pasou, jakoby ani necítily tento zápach a spokojeny přežvykují. Na březích této řeky je možno vidět slumy. Jsou zde jen chatrče, slepené z kusů plastů, plechů, všeho se ve městě válí či zrovna plaví kolem. Děti pobíhají po březích, vrhají na sebe tmavě černou vodu z řeky, jiné zase pouští lodičky vyrobené z odpadků, některé vyhrnují nohavice a řeku přechází. Nestačím se divit, že je možné do této vody vůbec vstoupit.
Nepál je dle HDP druhá nejchudší země na světě. Nepálce, které potkáváme jsou však veselé mysli. Všichni se shodují na tom, že život zde není jednoduchý, a proto nezbývá než se radovat z každé maličkosti. Pokud se někoho zeptáme, zdali je toto či ono možné, odpoví jen „samozřejmě“. Nic zde není problém, a v tomto způsobu myšlení se naprosto lišíme! Připadá mi, že u nás si utváříme samy tolik problémů, ikdyž máme veškěré vybavení, zařízení, stále chceme víc a nejsme spokojeni.
Jaké jsou ulice Káthamndú? Odpověď je jednoduchá, velice pestré a prašné. Mnoho lidí používá roušky přes ústa a nos, protože mnoho cest zde není asfaltových a tak se neustále zvedá mnoho prachu. V pouličních stáncích je možno si koupit čerstvé ovoce jako jsou banány, mandarinky, či melouny pocházející z nížiné oblasti Nepálu zvané Teraje. Hned vedle nabízí pán na plátky nakrájené kokosové ořechy, či usměvavá stařenka čerstvě opraženou kukuřici. Tu připravují většinou postarší ženy.
Ráno se vydáváme na ulici, chytit náš autobus, a tu najednou kolem nás prochází veliká skříň, nestačíme se divit, malý muž ji má naloženou na svých zádech a pochoduje ulicí. Po měsíci zde víme, že je to celkem běžný úkaz. Někdy je to skříň, jindy gauč, křesla, či jiné kusy nábytku. Kastový systém je stejně jako v Indii i tady v Nepálu, není ovšem tak silně dodržován a následován jako v Indii. Jen některá zaměstnání jsou typická pro určitou kastu. Tito nosiči nábytku či švecové, kteří posedávají na každém rohu ulice patří do níže položených kast. Dle tvrzení místních, kast je zde nespočet, ale mezi sebou se rozpoznají třeba díky rysům ve tváři, pro nás, které nejsme rodilé, je to téměř nemožné.
Ikdyž jsme zde již 6 týden, stále se učíme novému o místních lidech, kultuře a zvycích!


Nyni uz mame temer vse sbaleno a z naseho pokojicku pro princezny asik za hodinu odjizdime do vesnice Khanikhola kde budeme travit 3 tydny s detmi ve skole...