pátek 25. února 2011

Na ceste do Nepalu


Pred odletem do Dili, zmozena unavou

Nas zachrance, cisarpan Ferdinand - saver

Indicke chvilky
 motoriksha ridic
 



 Stara mesita




skoda, ze ten smrad nejde videt.....
 nosici zavazadel na New Delhi Railway Station
 prodavame trubky
 pri caji o pate jsou vsichni kamosi....
 poulicni zvirena,,,
"zivo" na nastupisti

 "mrtvo" na ulici
 nocni Main Bazaar
 zubni ordinace
prvni smlouvani
 s palmou na strese



úterý 15. února 2011

Studentka z Hradiště odjede na misi do Nepálu - Slovácký deník

   Mediálním partnerem akce je Slovácký deník
Koncem února se totiž vydá na misi do dalekého Nepálu.
„Tříměsíční zahraniční praxi máme povinnou, ale školou nabízené země mě ani spolužačku Ludmilu Heriánovou příliš nezaujaly. Pak jsme získaly kontakt na organizaci Rural Social Development Association of Nepal (RSDAN), která sídlí přímo v Káthmándú, a bylo rozhodnuto,“ říká zapáleně drobná dvacetiletá dívka.
Hlavní motivací mladých studentek pro praxi v Nepálu je zájem o fungování Společnosti pro Fair Trade, která zajišťuje spravedlivé podmínky a podporu pro výrobce z rozvojových zemí. „Ludmila je velmi zručná, proto se chce zaměřit spíše na samotnou tvorbu výrobků, mě zajímá především ekonomická a organizační stránka věci,“ pokračuje Klára. „Dalším pilířem našeho působení v Nepálu budou osvětové programy, především v prevenci proti HIV a AIDS. Později možná i pro dospělé, ale hlavně budeme pracovat s dětmi. Doučovat anglický jazyk, předměty všeobecného rozhledu, ale také se pokusíme zaujmout je volnočasovými aktivitami. Zajímají mě hodnoty, názory a chování dětí, které žijí ve zcela odlišném světě, než je ten náš.“
Praxi budou dívky trávit na třech místech. V hlavním městě Nepálu Káthmándú, ve městě Pokhara a malé zapadlé vesničce v Himálaji Khanikhola. A co na jejich výběr lokality pro praxi říkali rodiče? „Věděli, že nemá cenu moc protestovat,“ přiznává se smíchem Klára. „Nepál není zas tak nebezpečná země, některé spolužačky pojedou třeba na Jamajku, a tam je pobyt mnohem rizikovější,“ myslí si.
V těchto dnech se Klára s Ludmilou snaží aktivně získat pro svou misi finanční podporu podnikatelských subjektů.
„Potřebujeme peníze na očkování, cestu, víza,“ vypočítává Klára. „Ale i kdyby se nám to nepodařilo, stejně pojedeme. Peníze si třeba půjčíme, ale jsme rozhodnuté do Nepálu odcestovat,“ tvrdí přesvědčeně studentka, jejíž odhodlání dělat svět lepším je obdivuhodné. „Zároveň po návratu obohatíme Sochu příběhů, která stojí na nádvoří naší školy. Každý student do ní po skončení své praxe vloží jeden kámen ze své cesty, který symbolizuje jeden životní příběh, se kterým se ve světě setkal. Je to projekt, který získává od svého vzniku v roce 2005 stále větší popularitu,“ uzavírá Klára Hamplová.
Slovácký deník se stane mediálním partnerem „expedice Nepál“. Na jeho stránkách se tak budete setkávat s exkluzivními zprávami z exotické země pod střechou světa.
Petra Kučerová

Víza na cestě

Indická ambasáda se sídlem v Praze, dokáže být místem plných zážitků a překvapení....
Zařídit vízum? Tak jednoduché. Víte jak na to, informací máte dostatek, vyplněné žádosti nesete v tašce a očekáváte, že je jen odevzdáte a dostanete vízum. Ale první zádrhel nastane, když vlastně nerozumíte angličtině indického úředníka, který sedí za přepážkou. Následně vám oznámí, co všechno ještě nemáte a je nezbytné pro splnění podmínek. „Kde máte plán cesty? Kopii letenek?“ dotazuje se úředník a listuje formuláři. Asi nikdy není dost informací, vždy se něco najde. Poprvé s neúspěchem odcházíme od přepážky a přemýšlíme, jak situaci vyřešit a s vízem opustit Prahu, vždyť za 11 dní odlétáme, času mnoho nezbývá.
Letenky nám může někdo naskenovat, poslat a plán cesty vytvoříme. Vytahujeme počítač a improvizace začíná přímo v čekárně ambasády. Ikdyž přesně popíšeme náši cestu přes Indii k nepálským hranicím a zpět, těch pár řádků ve wordu opravdu nevypadá moc důvěřivě. Se svolením předsedy sdružení Namasté Nepál využíváme hlavičkového papíru pražské organizace, která nás má pod záštitou. Formulář začíná mít formu. Vybíháme do dejvických ulic najít tiskárnu a internet. Vše se nám překvapivě daří, kopie letenek i itinerář cesty máme připraveny. Vracíme se na Indickou ambasádu a celý proces se opakuje. Zamračený úředník důkladně kontroluje správnost našich údajů a poté ji přijímá. Příští pondělí si můžeme pasy spolu s vízy vyzvednout. Cesta do Indie je možná, a tím pádem se nám přiblížila cesta k Nepálu...