Při cestě napříč severní Indií ještě navštěvujeme Varanasi. Město, které založil samotný bůh Shiva. Toto město je nejstarším městem na světě, ale svůj význam a věhlas získalo především díky řece, lemující toto město. Je to řeka Ganga, dle víry v Hinduismus, postvátná to řeka, jejíž voda smyje hříchy z každé lidské bytosti. Již po příjezdu do tohoto města cítím malou nervozitu, přeci jenom se nacházíme už tak blízko Gangy. Naše první kroky proto směřují právě k řece. Procházíme ulicemi, spolu s poutníky a padajícím večerním šerem až na břeh řeky.
Posvátno tohoto místa, mě ihned pohltilo a hluboko zasáhlo. Jsem v údivu! Nacházíme se na tzv. Ghátu, neboli místě, kde dochází k očistným rituálům, místě, kde se tradičně pálily lidská mrtvá těla, pro tyto účely jsou vyhrazeny pouze dva gháty, kde neustále plápolá oheň.
Největší kouzlo má ovšem Ganga za úsvitu, slunce vychází na druhém břehu řeky, zářící svým slabým, ranním svitem na hladinu řeky a poutníky, vykonávající ranní očistný rituál. Osobně přítomnost vody na svém těle záměrně nevyhledávám, v řece totiž můžete vidět všechno, odpadky, věnce z květin, mrtvá těla, výkaly. Snad je řeka opravdu tak posvátná a dokáže léčit duši, či víra Hinduistů je natolik silná, že je uchrání a mohou si vážit každého okamžiku v řece. Všechny ranní rituály sledují s respektem a úctou a nechávám se unést jejich sílou.
Město je díky břehu řeky oslnivé svojí energií, a pokud se záměrně ztratíte v malých, úzkých uličkách, kde před dveřmi starých domů probíhá veškerý všední a obyčejný život, kde se nachází spoustu nenápadných chrámů, občas projde kolem kráva či pes, odpadky se válí všude, lidé posedávají na zápraží a popíjí čaj, ucítíte Varanasi jako město samotné.
Je téměř nemožné se ve spleti těchto uliček vyznat, proto se o to ani nesnažím a nechávám se unášet vlastními kroky tam, kam mě zavedou. Zavedly nás o pár dní později do města Agra.Toto město jako samotné není až tolik populární, ale my jsme zde přijely uzřít na vlastní oči jeden ze sedmi divů světa – Taj Mahal.
Stát před divem světa jakým je Taj Mahal, je vskutku dechberoucí, před nesmírnou jeho krásou a velikostí, je člověk udiven, jak jen mohla Toto stvořila lidská ruka. Stavba trvala 22 let.
5 měsíců je za námi, Nepál je vskutku krásná země! Země, kde mezilidské vztahy jsou blízké a srdečné, země oplývající kouzelnou krajinou, kde se lidé sklání před majestátností hor a popíjí mléčný čaj, země plna lidí s úsměvy na tvářích, kdykoli ochotni pomoci. Jak je výstižně řečeno v jednom průvodci, Nepál nezměníme, nýbrž on změní nás.
Závěrem bych chceme předně poděkovat rodinám, které nám byly neustálou oporou. Dále děkujeme naší škole CARITAS – Vyšší odboré škole sociální Olomouc, která nám umožnila tuto nezapomenutelnou zkušenost, dále také naším sponzorům, firmě High Point, Gemma, Prabos, Direct Alpine, Rejoice, Saltic, Outdoor a Sport Slavičín, E-outdoor sport Praha a Buff. Bez jejich hmotných darů, bychom se jen stěží mohly podílet na místních projektech. a závěrem také samozřejmě Valašskému a Slováckému deníku, konkrétně p. Urubkovi a p. Bohunovi, díky nimž jsme se mohly podělit o své zážitky s vámi.
Žádné komentáře:
Okomentovat